Na přelomu roku 2009, 2010 vídeňský arcibiskup, kardinál Christoph Schönborn prvně navštívil Medžugorje a komunitu Cenacolo, která zde již roky působí. Kardinál chtěl navštívit místo ze kterého vzešly mnohé „dobré plody“. Medžugorje je pro něj „škola normálního křesťanského života ve které se učí věřit v Krista, modlit, žít z Eucharistie, praktikovat lásku k bližnímu, upevňovat to podstatné v každodenním křesťanském životě“, jak pohlásil kardinál v jednom rozhovoru bezprostředně po svém návratu do Vídně.
"Pokoj vám! Jako mne poslal Otec, tak i já posílám vás."
(Evangelium podle Jana 20,21)
Všem farníkům, poutníkům, přátelům, dobrodincům a všem lidem dobré vůle
Šťastné a požehnané velikonoce!
Farář a medžugorští františkáni
„Byla jsem vychována v New-Yorku, v horlivé luteránské rodině, a vždycky jsem věřila v Boha. Ale v době dospívání jsem odhodila všechno organizované náboženství v domněnce, že to všechno bylo vytvořeno člověkem a ne Bohem. Když jsem se pak provdala za Eddyho a nerada svolila, aby naše děti byly vychovány v katolicismu, řekla jsem mu: „Hlavně nepočítej s tím, že bych se jednoho dne stala katoličkou! Člověk v tom musí být narozen, jinak by musel být blázen, aby to svobodně zvolil.“ Učení církve jsem odmítala v domněnce, že to jsou výplody lidí, kteří nemají lepší práci, než vnášet do lidí pocity viny a ubohosti. Šla-li jsem někdy se svou rodinou do kostela, hluboce jsem se tam nudila.
Pochází z farnosti Incon u Koreji. Tam je v duchovní správě jako kaplan. Na kněze byl vysvěcen v roce 2009. Vypráví o tom, že jeho největší žviotní touhou bylo stát se knězem. Studoval na elektroinženýra. Ale jeho velkou touhou byla hudba. Kvůli ní odešel z fakulty, jak říká: „Čtyři roky jsem studoval, ale studia mne nezajímala, takže jsem se neučil. Jenom jsem hrál a zpíval, protože hudba byla pro mne životem. Přestal jsem chodit na přednášky na fakultu, začli mi tam přezdívat továrna na nadávání, protože jsem stále ošklivě nadával. Ale to všechno se mě jakoby netýkalo. Žil jsem ve světě hudby. Přátelil jsem se s kvazi hudebníky.
Osmnácté mezinárodní setkání organizátorů poutí, vedoucích mírových center, modlitebních a charativních skupin souvisejících s Medžugorjem, se bude konat v Medžugorji od 6. 3. do 10. 3. 2011.
Tématem tohoto setkání:
«…Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa »(Mt 28, 20).
“Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili” (J 20,29)
Christiane Claessens – první svědek uzdravení Švýcarky Joëlle Beuret-Devanthéry v Medžugorji, v říjnu 2010, popisuje pouť a samotnou událost.
Skutečně, z jeho plnosti jsme přijali, a to milost za milostí, protože On je mír náš!
S přáním, aby Boží mír vládl v srdcích, v rodinách, ve všech zemích a na celém světě, spojeni v modlitbách se všemi přáteli Medžugorje po celém světě přejeme:
Ať vám tyto vánoce jsou dny radosti a míru. Ať vás Ježíš navštíví ve vašich rodinách a zrodí se ve skrytosti vašeho srdce!
Farní úřad Medžugorje
Informační centrum "Mir" Medžugorje
Guy Murphy, 49 letý inženýr chemie z Chicaga, USA, který se v minulých 15 letech věnoval vedení poutníků do Medžugorje i jiných svatyní, byl počátkem letošního listopadu znovu na tomto místě. Guy říká: ze všech svatyní se nejvíce zázraků a obrácení děje tady, což je opravdu pro všechny požehnání. Medžugorje je pro nás všechny, z celého světa, domovem. Ale neměl jsem vždycky k Medžugorji takový vztah, ale dnes jsem velmi šťastný, že mohu být zde. Jsem vděčný Panně Marii za její povzbuzující slova, kterými nás volá.
Cesty, které ukazoval druhým sám procházel. To, co říkal a psal vycházelo z jeho hlubokého náboženského přesvědčení.
Vždy je lepší zmlknout před životem a dílem velikánů. Částečně z úžasu a částečně pro neschopnost mnohé vyslovit. Proto hrozí nebezpečí většího nebo menšího skrytí skutečností. Přesto velikáni zavazují, aby se o nich mluvilo, jinak by jejich pád do zapomění byl i smutnější než jejich odchod.
Zesnulého fra Slavka znám od doby, kdy byl studentem. Studoval v Sarajevu teologii a já jsem tam byl jeho profesorem. Učil jsem biblistiku. Už mezi studenty vynikal, protože byl zvlášť pilný a své povinnosti plnil svědomitě. Byl mi nápadný jako nadaný student. Co se týká jeho povolání ke kněžství, měl jsem dojem, že o tom nikdy nepochyboval. Neptal se, je-li povolán od Boha nebo ne, ale již velmi brzy se snažil plnit Jeho vůli stále lépe a svědomitěji.
Fra Slavko Barbarić zemřel 24. listopadu 2000 v 15,30 hod. Poté, co dokončil pobožnost křížové cesty, kterou každý pátek obvykle vedl pro farníky a poutníky na Križevaci, pocítil bolesti. Usedl na kámen, prudce ulehl na zem, ztratil vědomí a odevzdal duši Pánu.