Cesty, které ukazoval druhým sám procházel. To, co říkal a psal vycházelo z jeho hlubokého náboženského přesvědčení.
Vždy je lepší zmlknout před životem a dílem velikánů. Částečně z úžasu a částečně pro neschopnost mnohé vyslovit. Proto hrozí nebezpečí většího nebo menšího skrytí skutečností. Přesto velikáni zavazují, aby se o nich mluvilo, jinak by jejich pád do zapomění byl i smutnější než jejich odchod.
Zesnulého fra Slavka znám od doby, kdy byl studentem. Studoval v Sarajevu teologii a já jsem tam byl jeho profesorem. Učil jsem biblistiku. Už mezi studenty vynikal, protože byl zvlášť pilný a své povinnosti plnil svědomitě. Byl mi nápadný jako nadaný student. Co se týká jeho povolání ke kněžství, měl jsem dojem, že o tom nikdy nepochyboval. Neptal se, je-li povolán od Boha nebo ne, ale již velmi brzy se snažil plnit Jeho vůli stále lépe a svědomitěji.
Fra Slavko Barbarić zemřel 24. listopadu 2000 v 15,30 hod. Poté, co dokončil pobožnost křížové cesty, kterou každý pátek obvykle vedl pro farníky a poutníky na Križevaci, pocítil bolesti. Usedl na kámen, prudce ulehl na zem, ztratil vědomí a odevzdal duši Pánu.
Pro nás všechny je tato smrt neočekávaným šokem. Tato předčasná smrt, jak by se vyjádřil žalmista, uprostřed mých dnů, v plnosti lidských sil. Jak je podle žalmisty součet našich dnů sedmdesát roků, a když jsme silní osmdesát, pak je těch padesát pět roků fra Slavka pod průměrem dnešního normálního lidského věku, který obvykle lidé očekávají, že prožijí na tomto světě. Přitom však já zde mohu klidně plným právem říci z vlastní zkušenosti, v čemž vy budete se mnou souhlasit, že je zde před námi jeden život, který lidsky řečeno představuje ne jeden, ale tři životy.
pro Večerní list 14. 9. 2008 připravil Žarko Ivković
V těchto dnech se objevila senzační zpráva, že Vatikán se začal zabývat medžugorským fenoménem a že ho i sám papež klasifikoval jako podvod. Na pozadí této, ve skutečnosti falešné informace, byl případ fra Tomislava Vlašiće, kterého prý Vatikán trestal za „šíření pochybných nauk, manipulace svědomím, pochybný mysticizmus, neposlušnost a též přestupky contra sextum” (nesesmilníš). A když je řeč o tomto knězi, který působil v Medžugorji je znovu zpochybněna i pravost tamních mariánských zjevení.
V neděli 21. 1. 2007 se naplnilo pět roků od smrti bývalého medžugorského faráře a zakladatele humanitárně náboženské organizace „Međugorje-Mir“, dr. fra Leonarda Oreče.
Ve farním kostele sv. Jakova v Medžugorji se toho dne večer v 18 hodin slavila za něj mše svatá. Předsedal jí fra Ivan Landeka, bývalý mnohaletý medžugorský farář a nynější předseda organizace „Međugorje-Mir“, který v těchto funkcích nahradil fra Leonarda Oreče. Spolu s fra Landekou koncelebroval současný medžugorský farář fra Ivan Sesar.