V předešlém poselství z měsíce října nám Panna Maria říkala, že nevidí radost v našich srdcích a že nás chce vést k zážitku radosti Vzkříšeného Krista. V listopadovému poselství, na počátku Došašća znovu mluví o svém přání darovat nám naději a radost. Abychom zakusili naděj a radost je potřeba chodit, jít k cíli. Při té cestě zakusíme, že cesta není vždycky lehká. Jsou pasti, zkoušky a výzvy, které nás chtějí odvrátit od nastoupené cesty. Na cestě zažijeme i pády, které nás chtějí přibít k zemi. To nám chce vzít odvahu znovu vstát a jít dál. Cílem naší cesty je blízkost a život s Ježíšem. Panna Maria nám slibuje svoji přítomnost a svoje vedení: „... chci vás vést k milostiplné době... V předcházejících poselstvích k nám Panna Maria mnohokrát mluvila o času milosti. V těchto našich dnech a v naší době skrze poselství Panny Marie, která trvají již více než třicet roků, nám Bůh dává svoji milost a blízkost. Panna Maria si nepřeje, abychom zůstali nešťastní a ztracení, protože jsme nevyužili tento darovaný milostiplný čas. Ona jako matka si přeje, abychom chodili nohami po zemi a srdcem, abychom byli obyvatelé nebe.
„Všechno co je kolem vás, dítka, vás vede k pozemským věcem.“ Prostými a evangelijními slovy potvrzuje Panna Maria slova sv. apoštola Jana, který nás povzbuzuje: „Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. Když apoštol mluví o světě, pak nemyslí svět, jako Boží stvořitelské dílo, ale na zlo, které přichází od Zlého skrze člověka. Zlo v sobě nemá život. To, co v sobě nese ničení musí propadnout záhubě. Když máme odvahu, odvrátit se od pozemských věcí a od kroužení kolem sebe sama k Bohu, teprve potom je možné, že v nás nastane Boží novost a radost. Abychom je mohli přijmout je potřeba vynaložené úsilí z naší strany, bdělost a střízlivost. Bůh může přijít jenom k těm, kteří mají vztažené ruce a otevřené srdce.
Panna Maria jako Matka Církve chodí společně se svými dětmi. Ona nás v tomto liturgické adventním čase, spolu s Církví skrze Boží slovo, které posloucháme v těchto dnech, vyzývá k bdělosti. Advent je časem toužení, očekávání a naděje. Každé srdce prahne po věčném životě, jak nám Panna Maria říká.
Svatý Cyprián ve své rozpravě o smrtelnosti říká: „Při zvládání strachu ze smrti, mysleme na nesmrtelnost, které jdeme vstříct! Ukažme, že jsme to, co věříme! Je třeba, bratří milovaní, mít na mysli a dobře uvažovat nad tím, že jsme se zřekli světa a jsme v něm tedy jako hosté a poutníci. Uvítejme den, který nás vede do našeho domova a který nás vysvobozuje odsud a osvobozuje nás od světských léček, aby nás navrátil do ráje a do království. Kdo by jen z ciziny nechtěl hned do vlasti? A my za svoji vlast považujeme ráj.“ Do té vlasti jsme ještě nepřišli. Jsme na cestě. Na cestě na které nejsme sami a opuštění. Panna Maria nás volá touhou mateřského srdce, aby v nás vzbudila touhu po Bohu, po věčném životě. Prožíváme svůj život jako putování a očekávání. To očekávání by nemělo být ve strachu a tísni, ale v radosti a oddanosti. Proto nás i svatý Augustin povzbuzuje: „Zpívejme i teď, i když ne v radostném klidu, ale pro odpočinek v námaze. Zpívej, jak to obvykle dělají poutníci: Zpívej a putuj. Co znamená putuj? Pokračuj, pokračuj v dobrém. Pokračuj v pravé víře, v dobrém chování – zpívej a putuj.“ Všichni, kteří se rozhodnou jít cestami Božími, cestami evangelia na které nás Panna Maria neúnavně volá, si musejí být vědomi toho, že na té cestě není oddechu. Je to putování a cesta, která vede do života. Ten život můžeme zakusit už nyní a ne až po smrti. Jen, když konáme dobro, rozhodujeme se pro dobro, pro to, co je poctivé, spravedlivé, čisté a Boží, můžeme zakusit plnost života po kterém každé srdce prahne.
Modleme se: Pane Ježíši, spolu s prvními křesťany i my Tě prosíme: Přijď, Pane Ježíši! Přijď opět k nám a skrze nás na tento svět. Děkujeme Ti, že k nám i dnes chceš přijít skrze svojí a naší Matku, Pannu Marii. Přijď, Ježíši, zdroji světla do naší temnoty. Přijď, Věčné Slovo, do našeho mlčení a nauč nás poslouchat. Přijď, Ježíši, Kníže pokoje, do našeho nepokoje a našich válek. Přijď, Ježíši, osvoboditeli náš, a osvoboď nás všeho otročení. Přijď, Ježíši, zdroji radosti, a potěš všechny, kteří jsou v tísni a zármutku. Pomoz nám, Pane, abychom svoji tíseň a nepokoj nezakrývali žádnými opiáty, ať jsou jakékoli. Přijď, Pane Ježíši, a ať naše srdce jsou k dispozici jako jesličky ve kterých jsi se narodil a přeješ si znovu se narodit v nás. Amen.