Angel Maria Garcia Alvarez (z Madridu, ze Španělska), arhitekt dizainér nové koruny pro sochu Panny Marie Lurdské v kostele sv. Jakova v Medžugorji (on je též dizainér veliké monstrance darované svatyni v roce 2001) podal své svědectví o tom, jak došlo k tomu projektu a jak se uskutečnil. Korunu požehnal a sochu slavnostně korunoval medžugorský farář Fra Branko Radoš 25. června 2005 po slavnostní večerní mši svaté na 24. výročí mariánských zjevení v Medžugorji za přítomnosti dvou biskupů: Mons. Geevarghese Mar Divannasios Ottathengil, katolického siro-malankarského biskupa Bathery-a, z Keraly (Indie) a Mons. Jerome Gapangwa Nteziryayo, penzionovaného biskupa z Uvire (Kongo).
To je krásný příběh, který začal tou velikou monstrancí. Koruna je podle mého chápání jen logickým závěrem toho všeho. Velikou monstranci jsme posvětili jako památku na fra Slavka Barbariče. Byla objednána 1. ledna 2001, přibližně měsíc po jeho smrti a to bylo první z několika děl do kterých jsme byli zapojeni a pomáhali jsme tak farnosti při obměně nejdůležitějších liturgických předmětů - těch, které jsou spojeny s Eucharistií (kalich, patena, ciborium na svaté přijímání, kříž na oltáři a oltářní svícny). Po všech těchto objednávkách následovala i koruna pro sochu Panny Marie.
Líbí se mi následující myšlenka: Panna Maria se postarala, aby všechno co se používá při slavení Eucharistie a při klanění bylo krásné a nyní je sám Pán šťastný, když vidí, že jeho Matka je korunována překrásnou korunou. O nové koruně pro sochu Panny Marie se prvně zmínil fra Svetozar Kraljević na svátek sv. Františka, 4. října 2003 po mši před sochou. Byl jsem v Medžugorji spolu se svou ženou Amparou. Přivezli jsme tehdy do Medžugorje skupinu poutníků ze Španělska. Později jsem se dozvěděl, že fra Branko Radoš, medžugorský farář, o tom mluví již dlouho. Farář oficiálně objednal korunu 7. prosinca 2004, den před slavností Neposkvrněného početí Panny Marie. Přál si krásnou a hodnotnou korunu pro sochu k nadcházejícímu 24. výročí zjevení. 25. června 2005, v roce, v němž jsme slavili 150. výročí vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí, které vyhlásil papež Pius IX. v roce 1854.
Kromě fra Branka a fra Svetozara je zapojena i moje manželka Ampara, vévodkyně Felicia Traun, 14 španělských rodin nebo jednotlivých donátorů. Farnost objednala korunu a mínila ji uhradit dílně, jak je zvykem. A zatímco jsem připravoval dizain přišel ke mně v Madridu jeden člověk, který chtěl farnosti věnovat nějaké peníze. Chtěl věnovat polovinu pro Majčino selo (sirotčinec) a dal na korunu pro Pannu Marii. Tehdy jsme moje žena a já pochopili, že bychom mohli najít ve Španělsku dostatek donátorů na celou korunu a že by to pro nás všechny bylo velikou ctí. Ptali jsme se faráře, jestli by on přijal takový dar, a on s tím souhlasil. A tak se stalo, že tato koruna je darem několika španělských rodin a medžugorských mariánských poutníků. Přispěl jsem i převozem koruny: Ze španělska jsem ji do Medžugorje přenesl na svých rukou.
Nová koruna se podobá staré. Skládá se z dvanácti hvězd, což je typické pro sochy Neposkvrněného početí. Ale já jsem se snažil ji udělat co možná nejkrásnější a nejdrahocenější a přitom zachovat její jednoduchost. Je vyrobena z masivního stříbra nebo pozlaceného stříbra a v každé hvězdě je krásný modrý topas. Nechtěli jsme luxus, ale důstojnost.
Pro konečný nákres jsem studoval koruny soch Neposkvrněného početí na španělských sochách a obrazech od 16. do 20. století. Dlouho jsem uvažoval i o hvězdách koruny. Chtěl jsem hvězdu, která skutečně vypadá jako hvězda. Zcela náhodou jsme moje žena a já minulé vánoce v Madridu v jednom soukromém domě viděli jedno Belenovo mistrovské dílo z 16. století z Neapole, které představuje Ježíšovo narození. To je velmi stará tradice, kterou zavedl svatý František z Assisi. A tam nad chlévem, nad Ježíšem, Josefem a Marií jsem viděl překrásnou, stříbrnou hvězdu, která přivedla Krále. To byla hvězda, kterou jsem hledal! Chtěl jsem udělat kopii a to je hvězda nové koruny v Medžugorji. Dál bylo už všechno prosté. O něco jsem zvětšil velikost prstence na kterém jsou hvězdy, protože podle mého názoru byla ta stará koruna pro tuto sochu malá. Hvězdy jsem postavil tak, že vytvářejí jasnou korunu kolem hlavy sochy. Vrcholky paprsků hvězd se dotýkají.
Jak jsem již řekl je to dar španělských rodin a přátel. Věřím, že je v tom něco hlubokého. Dějiny Církve ukazují, že španělský národ stále bránil toto dogma, a to již několik století před tím než ho Církev oficiálně vyhlásila, a víra v pravost Neposkvrněného početí se projevuje v umění od 16. století až dosud. Tento dar připomíná naši duchovní historii.
Je ještě něco důležitějšího. Tímto darem každá rodina i jednotliví dárci vyjadřují svoji věrnost Neposkvrněné, jakož i vroucí prosbu o její mateřskou přímluvu, jako to činí i jiné rodiny a jiní lidé po celém světě.
Medžugorje je ve Španělsku velmi málo známé, mnohem méně než v jiných zemích Evropy. Je mi to velmi líto, když vidím, jak by bylo důležité pro španělské poutníky, kdyby přijeli. Toto je svaté místo... V dnešní době jsou ve Španělsku ve společenském životě nezodpovědně zanedbávány a napadány křesťanské a katolické hodnoty, které jsou stěžejní pro naši kulturu a národ. A proto je veliká potřeba, aby se lidé měnili skrze medžugorská poselství.
Podle mého osobního smýšlení jsou dva důvody pro to, že Medžugorje není dostatečně známé. Předně, že medžugorská poselství nepřicházejí ke španělským lidem, modlitebním skupinám a farnostem, potom ten, že lidé velmi často mají předsudky, které je těžké překonat jak u kněží tak u lajků. Mnozí si myslí, že mohou přijít pouze, když jsou zjevení uznaná. Ale není nic špatného na tom přijít sem i když zjevení ještě nejsou definitivně, oficiálně Církví uznaná. Doufám, že Královna Míru, protože jsme pokorně učinili vše co jsme učinit mohli dosáhne toho, že mnozí španělští poutníci přijedou v budoucnosti do Medžugorje. Všichni potřebujeme obnovu víry.
Ať ta veliká monstrance svojí viditelnou krásou a velkolepostí napomůže, aby se v celém světě šířila láska k Eucharistii.
Od Medžugorje jsem dostal více než jsem dal. Děkuji vám. Miluji Medžugorje.